Agathky svět

צחק´

Příběh o Izákovi patří mezi praotecké příběhy. V těchto příbězích je zaznamenán nejen vztah mezi Hospodinem a jím vyvolenými, s kterými se rozhodl uzavřít smlouvu, ale i polokočovný život na území dnešního Předního Východu, pokud budeme na tuto problematiku nahlížet z historického hlediska. Pratecké příběhy můžeme zasadit do doby kolem 2 tisíc let př. n. l.

Prvním, s kým se Hospodin rozhodl uzavřít smlouvu a tím mu tak dopřát své požehnání, byl Abram. Obsahem této smlouvy bylo zaslíbení země a rozmnožení potomstva. Tyto dva sliby se dají považovat za životně důležité nejen ve starověku. Vždyť jak velký význam má vlastnictví země, neboli možnost pást svá stáda. A rozmnožení potomstva, znamenalo stejně tak jako dnes, že se bude mít o člověka ve stáří a nemohoucnosti kdo starat a že jeho geny budou předávány dalším pokolením.

Abram měl již jednoho syna se Sářinou otrokyní Hagar. Byl jím Izmael – praotec Arabů. Abram však stále toužil po zplození potomka se svou ženou a zároveň nevlastní sestrou Sáraj. Ale Sáraj byla neplodná. (Podobně jako další biblické ženské postavy – můžeme to snad chápat jako známku Stvořitelovi moci rozhodovat o tom, kdo si zaslouží být rozmnožen.)

Abram v 99 letech stále čekal na potomka, který by se stal prvním mužem zaslíbeného národa. Toho mu slíbil sám Bůh v údolí Mamre nedaleko Chebronu. Zároveň uzavřel s Abramem novou smlouvu, v níž byla na její důkaz dohodnuta obřízka a změna jmen obou manželů na Abraham (Otec hlučících davů) a Sára (Kněžna).

A tak se setkáváme s první zmínkou o Izákovi v knize Genesis v 17té kapitole 19 verši.

Gn: 17, 19

Bůh však pravil: „A přeci ti tvá žena Sára porodí syna a nazveš ho Izák. Svou smlouvu s ním ustavím pro jeho potomstvo jako smlouvu věčnou.

Těmito slovy tedy Bůh zaslíbil Abrahamovi a jeho ženě Sáře dlouhoočekávaného syna.  

V 18té kapitole se Abraham setkává se třemi muži, které vlídně přijal a štědře pohostil. V 10 verši k němu promluvil sám Hospodin v lidské podobě a pravil:

Gn: 18, 10

„Po obvyklé době se k tobě určitě vrátím, a hle, tvá žena bude mít syna.“

Sára se dle tehdejších zvyklostí hostiny mužů neúčastnila, a tak poslouchala skrytě za stěnou stanu. Protože byla ona i Abraham staří, věkem sešlí a ona dokonce po menopauze, nechtěla slovům onoho muže uvěřit.

Gn: 18, 12-18, 14

12Zasmála se v duchu a řekla si: „Když už jsem tak sešlá, má se mi dostat takové rozkoše? I můj pán je již stařec.“ 13Tu Hospodin Abrahamovi řekl: „Pročpak se Sára směje a říká: „Což mohu opravdu rodit, když už jsem tak stará?“ 14Je to pro Hospodina snad nějaký div? V jistém čase, po obvyklé době, se k tobě vrátím a Sára bude mít syna.“

V 21. kapitole se dočítáme o tom, jak Hospodin navštívil Sáru a splnil, jak jí slíbil. Sára tedy za božího přičinění otěhotněla a Abrahamovi, ač byl stár sto let, se narodil syn. Podle božího přikázání mu dal jméno Izák a osmého dne po porodu ho obřezal.

22. kapitola je velmi zásadní, neboť se v ní Hospodin rozhodl Abrahama podrobit zkoušce.

Gn: 22,2

A Bůh řekl: „Vezmi svého  jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“

Vydal se tedy Abraham spolu s Izákem a dvěma sluhy k místu, o němž mu pověděl Bůh. Po třech dnech došli na dohled k onomu místu. Abraham zanechal své služebníky pod horou a dál se vydal se synem sám.

Gn: 22,7-22,10

7Tu Izák svého otce Abrahama oslovil: „Otče!“ Ten odvětil: „Copak, ,můj synu?“ Izák se otázal: „Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?“ 8Nato Abraham řekl: „Můj synu, Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné.“ A šli oba spolu dál. 9Když přišli na místo, o němž mu Bůh pověděl, vybudoval tam Abraham oltář, narovnal dříví, svázal svého syna do kozelce a položil ho na oltář, nahoru na dříví. 10I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil jako obětního beránka.

V osudovém okamžiku však Abrahama zarazí boží posel a oznámí mu, aby chlapci nic nedělal, že Bůh shledal že je bohabojný, protože mu neodepřel svého jediného syna. Abraham si všimne, že v křoví uvízl beránek, a tak ho obětuje namísto svého syna. Jistě by bylo velmi zajímavé rozpracovat otázku Izákova vnímání této události a jejího pozdějšího vlivu na jeho vztah k otci a Bohu.

V 24. kapitole je ústředním tématem výběr Izákovy ženy. Popisuje klasický starověký orientální sňatek, který zprostředkovávají rodiče. Izák je tu opět postaven po pasivní role. Stejně jako na hoře, i zde, se zcela podrobuje vůli svého otce. Ten posílá správce svého domu do svého rodiště, aby tam vybral ženu pro svého syna. Velmi při tom trval na tom, že sám Izák se nesmí na cestu do Cháranu vydat.

Služebník se tedy vydal do Abrahamova rodného Cháranu, kde žil Abrahamův bratr Náchor.

Ge: 22,11-22,26

11Před městem zastavil velbloudy u studně s vodu. Bylo navečer, v době, kdy ženy vycházejí čerpat vodu. 12Tu řekl: „Hospodine, Bože mého pána Abrahama, dopřej mi to prosím a prokaž milosrdenství mému pánu Abrahamovi. 13Hle stojím nad pramenem a dcery mužů města vycházejí čerpat vodu. 14Dívce, která přijde, řeknu: Nakloň svůj džbán, abych se napil. Odvětí-li: „Jen pij, a také tvé velbloudy napojím“, předurčil jsi ji pro svého služebníka Izáka. Podle toho poznám, že jsi mému pánu prokázal milosrdenství.“  15Ještě než domluvil, přišla Rebeka, která se narodila Betúelovi, synu Milky, ženy Abrahamova bratra Náchora. Měla na rameni džbán. 16Byla to dívka velmi půvabného vzhledu, panna, muž ji dosud nepoznal. Sestoupila k pramenu ,naplnila svůj džbán a vystoupila. 17Služebník jí řekl: „Dej mi prosím doušek vody ze džbánu!“ 18Odvětila: „Napij se, můj pane.“ A spustila džbán na ruku a dala mu pít. 19Když mu dala napít, řekla: „Načerpám vodu i tvým velbloudům, aby se napili.

….

23Řekl: Pověz mi prosím, čí jsi dcera? Bylo by pro nás v domě tvého otce místo k přenocování? 24Odvětila mu: „Jsem dcera Betúela, syna Milky, kterého porodila Náchorovi.

….

26Tu padl muž na kolena, klaněl se Hospodinu a řekl: „Požehnán buď Hospodin, Bůh mého pána Abrahama, že od mého pána neodňal své milosrdenství a svou věrnost. Dovedl mě až do domu bratří mého pána.“

Po krátkém vysvětlování a vyjednávání, předání vzácných darů se Rebeka vydala s Abrahamovým služebníkem na cestu ke svému budoucímu manželovi. S Izákem se poprvé setkala, když se on vracel od Studnice Živého, který mě vidí.

Gn: 24, 64-24,67

64I Rebeka se rozhlédla a spatřila Izáka. Sesedla z velblouda 65a otázala se služebníka: „Kdo je ten muž, který nám jde po poli vtříc?“ Služebním odvětil: „To je můj pán.“ Vzala tedy roušku a zahalila se. 66Služebník podal Izákovi zprávu o všem, co vykonal. 67Izák pak uvedl Rebeku do stanu své matky Sáry. Vzal si ji a stala se jeho ženou. A zamiloval si ji. Tak našel útěchu po smrti své matky.

Izákovi bylo 40 let, když si Rebeku vzal, jak se dozvídáme v Gn: 25,20.

25. kapitola nám vypráví o smrti Abrahama. Ještě než zemřel, odkázal vše, co měl, Izákovi. Své děti, které zplodil po Sářině smrti s Ketúrou poslal od Izáka pryč, na východ. Když zesnul Abraham ve 175 letech, pohřbil ho Izák spolu s nevlastním bratrem Izraelem v makpelské jeskyni na poli Efróna, naproti Mamre. Tam byla pochována i jeho žena Sára. Po Abrahamově smrti Bůh Izákovi požehnal a ten se usídlil u Studnice Živého, který mě vidí.

Izákův příběh

Teprve nyní se dostáváme k samotnému Izákovu příběhu. Ten je zaznamenán  od 25 kap. 19tého verše po 28. kap. 9tý verš.

Hned na začátku tohoto příběhu se dovídáme, že Rebeku postihl stejný problém jako Sáru – byla neplodná. Izák tedy prosil Hospodina, který jeho prosby vyslyšel a Rebeka otěhotněla.

 Gn: 25, 22

22Děti se však v jejím těle začaly strkat. Tu řekla: „Je-li tomu tak, co mě čeká?“ A šla se otázat Hospodina. 23Hospodin jí řekl:

„Ve tvém životě jsou dva pronárody.

Oba národy se rozejdou, jen co z tebe

vyjdou.

Jeden národ bude zdatnější než druhý,

bezpočetnější bude sloužit počtem

skrovnějšímu.“

Rebeka porodila dvojčata. První dítě bylo celé červenohnědé a chlupaté a pojmenovali ho Ezau. Druhé drželo prvního za patu a pojmenovali ho Jákob. Izákovi v té době bylo 60 let, čekali tedy s Rebekou na děti 20 let.

Izák si oblíbil více prvorozeného Ezaua, který byl lovcem a pastevcem, protože z jeho činnosti měl užitek. Jákob byl zase oblíbencem své matky.

V tomto příběhu hraje důležitou roli PRVOROZENECTVÍ. Konkrétně Ezuaovo. Stalo se totiž, že jednou Ezau přišel domů znaven a žádal Jákoba, aby mu dal něco k jídlu.

Gn: 25,31- 25,31

31Jákob však řekl: „Prodej mi dnes své prvorozenství!“ 32Ezau na to odvětil: „Stejně mám blízko k smrti, k čemu je mi prvorozenství!“

A Ezau mu to odpřísáhl. Tak za trochu čočky a chleba vyměnil své prvorozenectví.

26. kapitola je celá o Izákovi a popisuje jeho pobyt v Geraru. Opět se zde setkáváme s podobným motivem jako u Abrahama – v zemi nastal hlad. Zjevil se tedy Izákovi  Hospodin, který mu řekl, aby nesestupoval do Egypta (jako to udělal jeho otec). A slíbil mu, že bude s ním a že požehná jemu i jeho potomstvu, jak slíbil jeho otci Abrahamovi. Izák se tedy rozhodl vydal do Geraru k pelištejskému králi. Svou ženu Rebeku (opět podobnost s příběhem jeho otce, s tím rozdíle, že Sára byla dopravdy Arahamovou setrou, leč nevlastní) vydával za svou sestru, bál se totiž říci, že je to jeho žena, aby ho muži kvůli Rebece nezabili, protože byla velmi půvabná. Avšak tato lež neměl dlouhého trvání. Jednoho dne totiž král spatřil Izáka, jak se s Rebekou laská. Předvolal si ho tedy, ptal se, proč mu neřekl, že to je jeho žena. Vysvětlil mu, že kdyby tak neučinil, mohl přijít o život. Zalekl se pelištejský král toho, že mohl zhřešit a vydal rozkaz, že kdokoli by se Izáka či jeho ženy dotkl, bude usmrcen.

Hospodin Izákovi požehnal, a tak se mu podařilo sklidit stonásobně úrody. Postupem času se stal velmi zámožným, měl velká stáda bravu a skotu, a proto mu začali Pelištejci závidět.

Rozhodli se mu pomstít, a tak zasypali všechny studně, které byly vykopány Abrahamovými služebníky. Prosil ho také král, aby odešel z jejich země, protože je mocnější než oni. Izák tedy odešel do Gerarského úvalu. Opět vykopal studny, které byly zasypány. O 2 studny, které vykopali jeho služebníci se gerarští pastýři přeli. O třetí vykopanou se již nepřeli, a tak Izák vystoupil do Beer-Šeby.

Gn: 26,24-26,25

24Tu noc se mu ukázal Hospodin a pravil:

„Já jsem Bůh tvého otce Abrahama.

Neboj se, jsem s tebou.

Požehnám ti a rozmnožím tvé potomstvo

kvůli Abrahamovi, svému služebníku.“

25Izák tam vybudoval oltář a vzýval Hospodinovo jméno. Postavil tam svůj stan a jeho služebníci vyhloubili studni. 

Poté za ním přišel pelištejský král z Geraru se svým přátelem Achuzatem a velitel jeho vojsk. Přišli s tím, že by s Izákem rádi uzavřeli smlouvu. Jednalo se v podstatě o smlouvu mírovou.

Gn: 26,28

28Odvětili: „Shledali jsme, že je s tebou Hospodin. Proto jsme si řekli: Ať nás stihne kletba, nás i tebe, porušíme-li smlouvu, kterou s tebou chceme uzavřít. 29Neučiníš nám nic zlého, jako my jsme se nedotkli tebe. Prokazovali jsme ti jen dobro a propustili jsme tě v pokoji. Jsi přece Hospodinův požehnaný!“

Izák jejich návrh přijal, vystrojil hostinu a druhý den brzy ráno se zavázali vzájemnou přísahou. Studnu, kterou toho dne vykopali služebníci Izák symbolicky nazval Šibea (= Přísežná).

Ústředním motivem 27. kapitoly je Izákovo požehnání prvorozenému synu. Dle tradic si zestárlý a slepý Izák zavolal svého prvorozeného syna Ezaua, aby mu požehnal před Hospodinem. Řekl mu, aby šel na lov a úlovek mu připravil k jídlu. Že mu pak požehná. Jak bývá v rozhodujících chvílích zvykem, byla poblíž Rebeka, která celému hovoru naslouchala. Ta samozřejmě chtěla, aby otcovo požehnání dostal její oblíbený Jákob. Poradila mu tedy, aby šel a donesl jí dvě pěkná kůzlátka. Sama se pak ujala přípravy Izákovy oblíbené pochoutky, aby mu jí mohl Jákob donést. Aby slepý Izák nepoznal, že nepřišel Ezau, ale Jákob, dala Jákobovi bratrovy šaty a holou kůži mu obmotala kůzlečími kožkami. Takto přestrojen se vydal Jákob k Izákovi.

Gn: 27,18-27,29

18I vešel k svému otci a řekl: „Můj otče!“ On odvětil: „Tu jsem. Který jsi ty, můj synu?“ 19Jákob řekl otci: „Já jsem Ezau, tvůj prvorozený. Učinil jsem, co jsi mi uložil. Nuže, posaď se prosím a pojez z mého úlovku, abys mi mohl požehnat.“ 20Izák však synovi řekl: „Jak to, žes to tak rychle našel, můj synu?“ Odvětil: „ To mi dopřál Hospodin, tvůj Bůh. 21Izák řekl Jákobovi: „Přistup, synu, sáhnu si na tebe, jsi-li můj syn Ezau nebo ne.“ 22Jákob tedy přistoupil k svému otci Izákovi, on na něho sáhl a řekl: „ Hlas je to Jákobův, ale ruce jsou Ezaovy.“ 23Nepoznal ho, protože jeho ruce byly chlupaté jako ruce jeho bratra Ezaua. A požehnal mu. 24Řekl: Ty jsi tedy můj syn Ezau.“ On odvětil: „Jsem.“ 25Pak řekl: „Předlož mi, ať pojím z úlovku svého syna, abych ti mohl požehnat.“ I předložil mu jídlo a on jedl. Přinesl mu i víno a on pil. 26Nato jeho otec Izák řekl: „Přistup prosím a polib mě, můj synu!“ 27Pistoupil tedy a políbil ho. Když Izák ucítil vůni jeho šatu, požehnal mu slovy:

„Hle, vůně mého syna jako vůně pole,

Jemuž žehná Hospodin.

28Dej ti Bůh z rosy nebes

 A ze žírnosti země,

 I hojnost obilí a moštu.

29Ať ti slouží lidská pokolení,

 Ať se ti klanějí národy.

Budeš panovat nad svými bratry

  A synové tvé matky se ti budou klanět.

Kdo prokleje tebe, bude proklet,

 kdo žehnat bude tobě, sám bude

 požehnán.“

Ihned po té, co požehnaný Jákob odešel, přišel si pro požehnání Ezau. Izák se zděsil, že požehnal někomu jinému, ale své požehnání vzít zpět nemohl. Ezau se domáhal svého práva být požehnán, ale nemohl již chtít to samé.

Gn: 27,39-27,40

39Jeho otec Izák tedy odpověděl:

„Tvé sídliště bude bez žírnosti země,

 Bez rosy shůry, rosy nebeské.

40Bude tě živit meč,

avšak svému bratru budeš sloužit.

Jen když se budeš toulat bez domova,

 Setřeseš jeho jho ze své šíje.“

Není se co divit, že po této události Ezau na bratra zanevřel. Dokonce se ho rozhodl zabít. A opět zasáhla v zájmu svého mladšího syna Rebeka. Izákovi pověděla, že se jí zprotivilo žít se ženami chetejskými (Chetejky měl za ženy Ezau.) a že nechce, aby si i vzal Jákob za ženu Chetejku.

A tak je v 28. kapitole Jákob zavolán otcem, který mu přikázal, aby si vzal dceru z domu Lábana. Při této příležitosti Izák Jákobovi ještě jednou požehná a ten se vydal na cestu do Rovin Aramských. Ezau, aby se svému otci zavděčil, přibral si ke svým ženám dceru Izmaela.

Tímto samotný příběh o Izákovi končí, ale my se s ním setkáváme ještě v příběhu jeho syna Jákoba. Když přeskočíme všechny události, které Jákob zažil a které nejsou pro Izákův život důležité, dostaneme se místa, kde se dostává Jákobovi od Hospodina požehnání. Když se vrátil po dlouhých letech se svými dvanácti syny ke svému otci Izákovi do Mamre, zemřel Izák ve věku 180 let.

Gn: 35, 29

I zesnul Izák a zemřel a byl připojen k svému lidu, stár a sytý dnů. Jeho synové Ezau a Jákob ho pochovali.

Použitá literatura:

Bible, ekumenický překlad, Biblická společnost, 1990

Průvodce Biblí, Česká biblická společnost, Praha, 2004

Obrázek - Průvodce Biblí, str. 147